Hroší blog

Stále ještě v Londýně

Byl to děsivý pohled. Nechtěl tomu věřit a tak několikrát zamrkal, protřel si oči a nakonec šel do koupelny a omyl si obličej chladnou vodou. Vykoukl z okna ještě jednou a usoudil, že to opravdu nebyla halucinace. Pak ho ještě napadlo, jestli to všechno nebyl jen sen. Zkusil ještě několikrát mrknout, ale nepomohlo to. Nad Londýnem se stále vznášela Eiffelova věž. Henrymu se z toho udělalo špatně, a tak skočil do spíže, vyhrábl láhev whisky a dal si jednoho panáka. „Možná jsem neměl vylézat z postele.“ řekl své kočce, která na něj nechápavě civěla z pelechu. Její pohled naznačoval, že asi ještě před chvílí spala. Vzal ji do náručí a přešel k oknu. „Podívej, Gwendolyn, Eiffelovka! Teď bych se nedivil ani tomu, kdybys mluvila.“ Odpovědí mu bylo tiché ‚mňau‘. Položil ji zpátky na zem a dal jí nažrat. „Tak Gwendolyn, hezky se napapej, já se půjdu podívat ven.“ Pak si pomyslel: ‚Musel jsem se zbláznit, mluvím s kočkou…‘ S touto myšlenkou si oblékl bundu, nazul boty a vyšel ven.

Eiffelovka prostě jen visela ve vzduchu. Vypadala, jako by na něco čekala. Chvíli přemýšlel, jestli by neměl něco udělat. Domyslel a mávnul nad tím rukou. A to bylo asi to něco, co měl udělat… Nebo možná právě neměl. Eiffelovka spadla do Temže a jednou nohou se zabodla do bahna na dně, až to mlasklo. Tlaková vlna spolu s vlnou vody a menším otřesem země posunuly Elizabeth Tower o dobrý metr a Big Ben rozezněly takovým způsobem, že se málem utrhl. „Wow!“ vykřikl Henry. Pak došla voda až k němu a on byl mokrý od hlavy až k patě a otřes země spolu s tlakovou vlnou mu podrazily nohy. Za chvíli přijeli hasiči, aby pomohli na zem lidem uvězněným na Eiffelovce. Henry zase šel domů a bručel si pod vousy něco v tom smyslu, že se musí usušit.

Večer byly téhle události plné zprávy. Henry si musel dát dalšího panáka whisky, protože se mu z toho dělalo špatně. Zprávy sledoval i Jacques v Paříži…a také někdo další… Henry si pomyslel: ‚Co kdyby takhle najednou zmizel Big Ben?‘ Později mu došlo, že na tohle asi myslet neměl.

V noci ho probudil podivný hukot a sykot. Zhluboka se nadechl a zase vydechl. Ani se neobtěžoval koukáním z okna, rovnou se oblékl a šel ven. Viděl třesoucí se Big Ben, zpod kterého vycházel kouř. Řekl si: „Co kdybych něco udělal?“ Na vnitřním okenním parapetu seděla jeho kočka a vyděšeně na něj civěla. „Co si o tom myslíš, Gwen? Měl bych něco udělat?“ Kočka si jen zívla a seskočila z parapetu. Henry si řekl, že to asi mělo znamenat ano. Tleskl.

O oceán dále, v New Yorku

Ta další osoba, co sledovala zprávy, byla Julia. Další příbuzný, sestřenka Henryho a Jacqua. Skočila si do baru přes ulici a objednala si sklenku Martini. Pak si oddechla a řekla si: ‚Doufám, že u nás se nic nestane.‘ Dopila a šla spát.