Hostitelé
Ryan stál na zahradě a pozoroval pole za svým domem. Slunce se sklánělo k obzoru a na poli pobíhalo několik srnek. Nebály se, což bylo zvláštní. Bylo krásné ticho a Ryan si to užíval. Dýchal čistý vzduch a relaxoval.
Ale to krásně ticho porušil podivný svistot a následně tiché vrčení. Všechny srnky ty zvuky vyplašily, takže utekly. Ryan se zmateně rozhlížel a pátral po zdroji zvuků. Když mu najednou něco přelétlo před sluncem, zatvářil se zmateně. "Co to je a kam to zase zmizelo?" zamumlal a dále se rozhlížel. Rozhodl se obejít dům a podívat se i na druhou stranu. Udělal tak, ale nic nenašel. Vrátil se proto zpět, pohlédl znovu na pole a... uviděl stroj velice podivného tvaru stojící na podivných vysokých teleskopických nohách, ze kterého se lehce kouřilo. 'UFO?!' pomyslel si zmateně, a prohlížel si létající talíř, který najednou začal hořet. Slyšel zevnitř nějaké podivné zvuky, potom viděl, jak z jeho středu vyjel válec o průměru přibližně dvou metrů, otevřel se, a vystoupilo z něj šest zvláštních tvorů. Byli přibližně stejně vysocí jako lidé, se stejným tvarem hlavy jako lidé a se čtyřmi končetinami. Tím končila veškerá podobnost s lidmi. Tvorové měli na levé ruce něco, co vypadalo jako další ruka a bylo to růžové, na pravé ruce měli to samé, ale v zelené barvě. Jejich nohy nebyly obuté do žádných bot, pokaždé, když zvedli nohu ze země bylo vidět, že jejich chodidla jsou zespodu pokrytá přísavkami. Tito tvorové by zřejmě byli schopní vylézt po svislé ploše, a vůbec by se nezapotili. Jak se skupinka tvorů blížila, Ryan si všiml několika věcí na jejich hlavách a obličejích. Jejich hlavy měly tvar jako lidské, ale byly o něco větší. Tvorové měli enormně velké oči a drobná ústa. Nosy se jim mezi očima téměř ztrácely. Ryan tvory stále pozoroval. Neutíkal, cítil, že by ho stejně dohnali. První tvor, ten nejvyšší, zřejmě mužského pohlaví, došel k Ryanovi jako první z celé skupiny. Nejdříve si ho jen prohlížel, potom se od jeho levé ruky odlepila ta růžová podivnost a přitiskla se na Ryanovo čelo. Tvor začal kývat hlavou ze strany na stranu a kroužit očima, každým jinak. Po chvíli se studená růžová ruka odlepila od Ryanova čela, tvor přestal kývat hlavou a zaostřil své oči na Ryana. Potom se otočil ke svým společníkům, natáhl k nim zelenou ruku a oni udělali to samé. Chvíli všichni kývali hlavami a kouleli očima. A potom se všechny hlavy otočily k Ryanovi a všechny oči se zaostřily na jeho obličej. Tvor, který předtím na Ryana přitiskl tu růžovou podivnost, nyní otevřel ústa a promluvil na něj perfektní angličtinou: "Zdravím Vás." "Také zdravím. Jmenuji se Ryan, jak se jmenujete vy?" "Naše jména jsou příliš složitá. Mě můžeš nazývat A, mou ženu B... " A postupně ukazoval na své potomky a označoval je dalšími písmeny abecedy. "A jak Vám mohu pomoci?" zeptal se Ryan. "Rádi bychom opravili naši loď, náš domov, a pak odletíme pryč." odpověděl mu A.
O měsíc později
"Sbohem Ryane. Děkujeme za tvou pomoc." řekla sborově celá rodinka mimozemšťanů a nastoupila do svého talíře. "Sbohem." zašeptal Ryan a vrátil se do svého domu. 'Připadá mi to jako opravdu dlouhý sen.' pomyslel si Ryan, když jedl večeři.
Následující rok
Ryan už téměř zapomněl na návštěvu mimozemšťanů s poškozeným talířem. Ta událost mu ale byla připomenuta, když se objevili znovu, tentokrát však jejich talíř nebyl poškozený...a nebyli sami. Na pole u Ryanova domu přistály tři talíře, z jednoho se vyhrnula Ryanovi již známá rodinka. Přišel k němu A a řekl: "Promiň Ryane. Musí to tak být." Zmatený Ryan jen vyděšeně vytřeštil oči, ale to už si A položil svou růžovou ruku na čelo a tu zelenou položil na Ryana. Poslední věc co Ryan viděl, bylo hroutící se mimozemšťanovo tělo a potom něco, co procházelo oběma rukama do něj. A potom přišla tma.
.....
Převtělil jsem se do Ryana. Bylo mi to líto, ten člověk mi byl sympatický. Ale šlo o náš druh. Museli jsme tu Zemi obsadit. Zabrali jsme všechna těla na této planetě, lidé se stali hostiteli našich myslí, zatímco jejich vlastní byly potlačeny. Naučili jsme se jejich jazyky, jejich zvyky a tradice... Jednou je možná opustíme a najdeme si jinou planetu pro osídlení... Ale do té doby zůstanou těla lidských bytostí tady na Zemi našimi hostiteli.
