Jak jsem se dostal do vesmíru aneb vyprávění řidiče (vesmírné) rikši
Mé jméno je Khomar al Seyraf a rád bych Vám vypověděl svůj příběh.
Měl bych asi začít tím, že nepocházím z planety Země a dostal jsem se sem čirou náhodou. Mám manželku, jejíž jméno je Saamucha al Seyraf. Porodila mi tři děti - chlapce Ovhada a dívky Sharen-she a Wha'ashku. Planeta, ze které pocházím,. je od Země opravdu daleko, takže ani neznáte mou galaxii. Naše planeta má velice slabou atmosféru, ale my jsme se s tím rychle vyrovnali a naše těla se velmi rychle přizpůsobila velkému množství nedýchatelných plynů ve vzduchu. Tím ale odbočuji od svého příběhu...
Na naší planetě jsem měl vcelku obyčejné zaměstnání - byl jsem pouhý řidič rikši, ale zase jeden z nejlepších. Vozil jsem denně spousty lidí a vydělával jsem si dost peněz. Má manželka pracovala jako servírka v restauraci "Khudelaankovo kuřecí království". Přišla si tam též na slušné peníze, vcelku jsem si žili velmi dobře. Ale! Už zase odbočuji, chtěl jsem vyprávět něco jiného... Tak snad abych začal, co myslíte?
Jednou jsem tak stál se svou rikšou na ulici a čekal na někoho, kdo bude chtít svézt, když vtom se vedle mě zdánlivě odnikud zjevil podezřele vypadající muž v oranžovém saku, se žlutým kloboukem a, abych nezapomněl, jasně červenými kalhotami. Jeho kůže, z níž jsem viděl jen ruce a část obličeje, měla podivnou modrozelenou barvu. Jeho hlas prazvláštně skřípal, když zadával cíl naší cesty. 'Trochu jako nenaolejované dveře.' pomyslel jsem si. Má následující myšlenka byla 'No, zákazník je zákazník, musím ho svézt.' Obrátil jsem se na něj, řekl "Tak jedeme!" a zabral do pedálů.
Dovezl jsem ho na "Náměstí dočasného míru" (ve válečném stavu se jeho jméno změnilo na "Náměstí momentální války"). Otočil jsem se a chtěl jsem tu podivnou osobu požádat o platbu, ale nikdo za mnou neseděl. Viděl jsem pouze úhledný sloupeček lesklých mincí. Pokrčil jsem rameny a sebral je ze sedadla.
