Hroší blog

Chtěl jsem z Náměstí dočasného míru co nejrychleji odjet a najít dalšího zákazníka. Také jsem tak udělal. Byl jsem nesmírně překvapen, když do mé rikši o pár ulic dále nastoupila osoba úplně stejná jako ta, co před pár minutami vystoupila. Přesto to ale byl někdo jiný… A ta osoba chtěla na stejné místo, jako ta předchozí. Také potom zmizela jako ta předchozí a zanechala po sobě stejné mince jako ta předchozí. Svezl jsem takhle ještě několik těchto podivných osob a když jsem vezl asi dvacátého “duháče”, jak jsem jim začal přezdívat, neodolal jsem a zeptal se ho, co je cílem jeho cesty. Podíval se na mě a v jeho očích zaplály plamínky překvapení. "Jste velice zvídavý." zaskřípal hlas "duháče". "Ale ne, opravdu?" podivil jsem se. Podíval se na mě takovým tím pohledem "když to říkám, je to pravda" a se špatně skrývaným opovržením nad takovouto zbytečnou otázkou zaskřípal v odpověď prosté: "Ano." Povzdechl jsem si a zeptal se ho: "Prozradíte mi tedy něco o cíli své cesty?" Tohle téma pro něj jistě bylo zajímavé, podíval se na mě téměř natěšeně, pak se potutelně usmál a řekl: "Nebojte se, to rychle zjistíte." Ani jsem si nevšiml jak, ale byli jsme již na místě určení. "Duháč" najednou zmizel v odporně páchnoucím zeleném obláčku a nechal po sobě na sedadle úplně stejný sloupek mincí, jako předchozí "duháči", které jsem toho dne vezl. Tato hromádka však byla ozvláštněná malým kouskem papírku, který byl zastrčený mezi dvěma vrchními mincemi. Papírek nebyl moc velký, ale i tak na něm bylo dost textu, takové množství, až jsem nechápal, jak se to tam všechno vešlo. Stálo na něm:

"Jste zvídavý. Až moc. A to není dobré pro naši komunitu.

Jestli nechcete špatně dopadnout,

musíte páčku na krabičce pod sedadlem popadnout,

doleva ji otočit a potom jen doufat, že přežijete.

Pokud těchto pokynů neuposlechnete...

Velmi špatně dopadnete!

Raději si ani nepředstavujte jak..."

Podíval jsem se pod sedadlo za sebou a nic pod ním nebylo... Oddechl jsem si a pomyslel si něco o trapném vtipu. No a potom jsem si uvědomil, že ta krabička může být maličká a přidělaná zespoda na sedadle, úplně vzadu. Tato domněnka se potvrdila. Zpanikařil jsem a přemýšlel, jak mám otočit páčkou doleva, když nevím, z jakého pohledu je to bráno. A tak jsem uchopil páčku, zavřel oči a řekl jsem si, že to určitě nebude bomba. Otočil jsem tedy páčkou...

(nastala napínavá chvíle a mě připadalo, že vše kolem utichlo)

...a vůbec nic se nestalo. Nervózně jsem se zasmál, znovu si pomyslel něco o trapném vtipu, a rozjel jsem se za dalšími zákazníky a dalšími výdělky. A přesně v tu chvíli se stalo něco nečekaného...