Hroší blog

Včera v noci jsem se vrátil z výletu do Rakouska. Těšil jsem se, jak se přivítám se svýma dvěma domácíma kočičkama a s kocourkem Pirátem, který je čistě venkovní. S Elisou a Lusindou jsem se přivítal, ale Piráta nebylo nikde vidět. Babička, která kočky v době naší nepřítomnosti hlídala, mně a mým rodičům řekla, že ráno si vypil svoje mlíčko, ale když se vrátila ze své procházky, nikde ho nebylo vidět. Když vtom na ni zaťukal soused a oznámil jí, že kocourek leží vedle silnice a asi ho porazilo auto. Takhle nám to vylíčila a my se hned šli podívat ven - a opravdu. Jeho tělíčko v posmrtné křeči leželo vedle odpadkového koše. V tlamičce svíral myš. Ano, auto ho srazilo zrovna když se vracel z lovu s kořistí a chtěl se předvést, jak je šikovný. Pohřbili jsme ho na zahradě a vedle hrobečku jsme mu dali jeho jídlo, které si nesnědl, aby se mohl posilnit na cestu do kočičího nebíčka. Zvláštní na tom všem je, že ráno byla hlína u jeho hlavy propadlá a jídlo snědené. Úplně jako kdyby se v noci najednou probral, vylezl ven, najedl se a odešel... Budu se držet téhle myšlenky, jinak pokaždé propuknu v pláč, když na něj pomyslím... Když si vzpomenu, co dělával a co už nikdy neudělá... Když si vzpomenu, jak byl mazlivý a přítulný... Byl prostě jedinečný a nikdo ho nenahradí... Nemohu ho vrátit zpátky, tak si na něj alespoň uchovám příjemné vzpomínky. Dnes jsme mu ještě na hrob přidali kříž, na kterém je vyryto jeho jméno. Současně chci tímto všechny poprosit, aby na silnicích dávali větší pozor na zvířátka... Zvláštní je, že na rakouských silnicích jsem neviděl ani jedno jediné přejeté zvířátko, kdežto v České republice... Hrůza. Tak, prosím, dávejte pozor, na kočičky, kuny, ježky, hady a různá jiná zvířátka... Tím nemyslím, abyste kvůli nim riskovali svůj život, ale když budete moci, zachraňte ten jejich...